Vilemina.bloger.cz

Jihlava je malebné město na Vysočině. Nikdy jsem si (na rozdíl od autorů sloganu Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů) nevšimla toho, že její jméno lze rozdělit na dvě části Ji-hlava. Logem festivalu se tak stal trychtýř, kterým jsou účastníkům festivalu nalévány dokumenty do hlavy.  Shoda šťastných náhod tomu přála, že jsme se po šestileté rodičovské přestávce s manželem na konci října opět ocitli v Jihlavě, a to na celý prodloužený víkend. číst dál

Je zajímavé, že v mé rodině šla recyklace po ženské linii. První průkopnicí, kterou pamatuji, byla moje babička Marie. Když byla malá, byla její rodina bohužel velmi chudá a dodnes si pamatuji její slova, když mi říkala, že měla na výběr, jestli si chleba dá k večeři nebo půjde spát hladová a bude se těšit na chleba k snídani. Babiččina reakce na strádání v dětství byla, na rozdíl od jejího později docela epikurejského bratra, přehnaná šetrnost v dospělosti. číst dál

Odešel  z Roztok náhle, uprostřed léta, a zanechal po sobě široký okruh truchlících mladých maminek, pro které byl  ostrůvkem jinakosti ve feminizovaném světě matek na rodičovské. Manželé v práci a na hřišti, v obchodech, v lékařských ordinacích, všude samé ženy. A uprostřed monotónních denních pochůzek skýtala lékárna dobře skrytou možnost shlédnout krásného chlapa v bílém, samozřejmě pod záminkou nákupu medikamentů pro sebe či své ratolesti. A nebylo-li třeba léků, pak v domácnosti se vždy hodí bylinkový čaj či hojivý krém. Při návštěvě lékárny pak maminky s napětím očekávaly, zda na ně vyjde poněkud nevstřícná paní magistra nebo jimi vytoužený pan magistr a ony budou moci naslouchat jeho příjemné slovenštině a pozorovat, jak se míhá mezi regály a ochotně radí při nákupu. číst dál

Jen si tak trochu užít babího léta v kulisách od našeho městečka na sever položených! Přání vyjet za hranice všedních dnů dostalo podobu prodlouženého víkendu na konci září a trasu lemovaly tři dinoparky, aby si výletu užili i naši milovaní synci dinomilci. Tento příspěvek se tak stává volným pokračování naší rodinné dinománie. číst dál

„Kdybys tak náhodou, měl pocit, že jsi sám, tou cestou mechovou přijď rychle rovnou k nám. Vždyť spoustu přátel máš, v Zeleném údolí, no tak si jich jen važ , ať už jsi kdokoli  ...“.  Vzpomínáte na seriál ze začátku osmdesátých let ? Jak aktuální tahle slova jsou i dnes jsem si se slzou v oku uvědomila ve čtvrtek, kdy se TO stalo. číst dál

Moje diplomová práce se jmenovala komparativní analýza privatizačních procesů v Maďarsku a Polsku. Byla velmi úspěšná, dokonce získala i jakousi akademickou cenu. Po několika letech se dostávám k publikování další komparativní analýzy, tentokrát si dovoluji navrhnout název Komparativní analýza dinoparků v ČR a v Polsku očima matky dvou malých milovníků dinosaurů. číst dál

A byl to takový malý úlet z reality. A spískaly ho holky z vedlejší vesnice. Šlo o to, že se maminy načančají a vyrazí do srdce velkoměsta zatančit si do Lucerna  Music Baru na diskotéku 80. a 90. let. Zvláštní je, že jsem to já osobně vnímala jako velmi osvěžující sociologickou sondu do naprosto cizího prostředí. Upřímně, zas tolik se toho od mé poslední návštěvy Lucerny před pár lety nezměnilo. Tlustošky a ošklivky se opily, aby pak zapařily s podobnými protějšky. Pár lidí umělo tancovat a zbytek se buď jen tak trochu vlnil do rytmu nebo mimo rytmus. Ti věkem pokročilejší si notovali písně svého mládí a s uspokojením zjišťovali, že skleróza se jich ještě zatím netýká. Naše skupinka, nacházející se aktuálně na počátku středního věku radostně konstatovala, že se na diskotéce nacházejí ještě starší ročníky, a tak to nemusí být naše poslední návštěva. Jako na každé diskotéce v centru Prahy byly nedílnou součástí koloritu hloučky cizinců, ponejvíce Arabů a černochů postávajících na okraji parketu a pozorující vlnící se bílé maso. číst dál

Prolog: Co je to hamr? Zaskočilo mě, že už podruhé trávím červnový týden na Dvoře Hamr u rybníka Rožmberk a vlastně nevím, co hamr znamená… číst dál

A řítíme se směr jih. Směr Rakousko, spolková země Korutany. Majestátné štíty hor začínají svírat dálnici protkanou nekonečnými tunely, sluncem obnažené Alpy mi dávají pocítit malost mého lidského bytí. Odbočujeme z dálnice a míříme do penzionu rodiny Steinwender, která v Bad Kleinkirchheimu bydlí „od té doby, co tu byly stromy“, jak poeticky vyjádřil pan domácí. Takže se tváříme, že mu věříme, že erb jeho rodiny je autentický. S uspokojením shledáváme, že se zde od naší poslední návštěvy před třemi roky nic nezměnilo. Všudypřítomná rakouská pohoda. Muškáty valící se z četných balkónů, horští skřeti vyřezávaní z kusů kmenů, načančená výzdoba interiérů vzniklá kombinací silného katolicismu (plno andílků, ježíšků a svatých výjevů) a domácího štěstí (polštářky, figurky zvířátek). Každý den začíná až opulentní snídaní, během níž domácí korzují mezi hosty a společensky konverzují. Zkrátka Gastfreundlichkeit neboli Pohostinnost dovedená k dokonalosti. číst dál

Když už v denním kolotoči nevím, kudy kam a kmitám od jedné nevýznamné činnosti ke druhé, přičemž všechny tyto činnosti tvoří mozaiku všedního dne matky s dvěma dětmi, opakující se, jsou mnohdy nudné a únavné, a přesto nezbytné k zachování chodu domácnosti, tehdy se těším na večer. Mezi čuráním a kakáním mých potomků, přípravou jídla, sklízením ze stolu, mezi pípáním vyprané pračky, mikrovlnky, myčky a čtečky v supermarketu, mezi blikáním připravené žehličky a ovladačem k dětským dvd, těším se navečer. Uprostřed křiku dětí doma i na hřišti, maluji si v mé mysli trička a přemýšlím o kombinacích korálků. Pomáhá mi to přežít. Podívejte se, jak tvořím do fotogalerie na číst dál

Poslechněte, moji milí, hlášky Jonáška, Ondrova mladšího brášky. Jestli moji dva synové v něčem  opravdu vynikají, pak je to jejich výmluvnost. V poslední době perlí zejména ten mladší. Je o to kouzelnější, že díky svému menšímu vzrůstu vypadá ještě trochu mladší, než ve skutečnosti je, a navíc ve svých hláškách využívá know-how mladšího sourozence. číst dál

Nastal čas věnovat jeden příspěvek přelomové etapě ve vývoji mé mobility. Začala jsem totiž samostatně řídit automobil. Tato památná událost se poprvé udála loni na podzim, tedy asi deset let poté, co jsem získala řidičák. V podstatě jsem ale po obdržení tohoto úředního potvrzení o způsobilosti k jízdě nikdy neřídila. V Praze jsem jezdila městskou dopravou a po přesunu do Roztok za volantem seděl můj manžel. On jízdu autem miluje a rád jezdí rychle a zběsile. Já při jeho kouscích přivírala oči a modlila se, ať už jsme bezpečně v cíli cesty. A on na mě začal pomalu naléhat, abych začala řídi... číst dál

Tak jsme se na podzim bavily s kamarádkou Lucií, jak by to bylo příjemné mít na roztockém blešáku společný stánek. Vyložit tam pár věcí, pro které doma nenacházíme užitek, potkat přátele a známé, vyzbrojeny zkušenostmi z egyptské dovolené si zahrát na malé středoevropské smlouvání, něco prodat a mít z toho dopoledne takový příjemný pocit. Jak se blížilo jaro, usoudily jsme, že o tenhle zážitek stále stojíme a na blešák jsme se zaregistrovaly. číst dál

Moje děti se nejraději přetahují o model tyranosaura, který váží 1.1 kg – zkrátka pronese se, když si ho děti chtějí vzít mermomocí sebou na procházku a já ho pak většinu času tahám. Navíc má ta potvora ostré drápy, takže se nedá ani pořádně chytnout a nadto už způsobila mladšímu dinomilci šrám na čele.Oblíbenými hračkami se staly dinosauří vajíčka s rostoucím dinosaurem, dinosauří vajíčka s dinosaurem zabaleným do formovatelné želatinové hmoty a vydlabávání dinosaurů z hlíny. Dále se po celém bytě povaluje bezpočet figurek praještěrů, zčásti vlastních, zčásti zapůjčených kamarády, kteří se... číst dál

... číst dál