Poslechněte, moji milí, hlášky Jonáška, Ondrova mladšího brášky. Jestli moji dva synové v něčem opravdu vynikají, pak je to jejich výmluvnost. V poslední době perlí zejména ten mladší. Je o to kouzelnější, že díky svému menšímu vzrůstu vypadá ještě trochu mladší, než ve skutečnosti je, a navíc ve svých hláškách využívá know-how mladšího sourozence.
Mírnou neurózu způsobil na hřišti přilehlém k cukrárně jedné nervózní matce jedináčka, když urputně cosi křičel na jejího o hlavu většího syna při boji o zavření dvířek zahradního domečku. Rozrušená maminka se mnou přišla zkonzultovat, zda správně porozuměla a já jí potvrdila, že můj drobný chlapeček opravdu křičí: FURT RUŠÍ! Maminka si poté postěžovala, že její o půl roku starší chlapeček říká jen máma a táta. Uklidnila jsem ji, že to její chlapeček jistě rychle dožene a utíkala domluvit Jonáškovi, ať pustí k vrátkům i chlapečka, na což zareagoval zvoláním: TO NENÍ FÉR! To jsem už radši mamince netlumočila.
Jonášek trošku pocuchal nervy i cvičitelce na Sokole, ale zde sama kriticky uznávám, že byl trochu krutý. Chodí na Sokol jako doprovod staršího bratra a zvládá k obdivu mnohých cvičit vše, co starší děti. To osudové cvičení snad padesátkrát sjel skluzavku, takže si to objektivně dost užíval. Nicméně při závěrečných společných aktivitách začal křičet z plna plic: TO JE NUDA! MĚ TO NEBAVÍ! No, trošku trapásek, že.
Že je potřeba dávat si před dětmi pozor na jazyk, je mi samozřejmě známo. Ale chybička se vloudí. Takže když jsem v zimních měsících nervózně pobíhala po bytě, kde jsme trávili většinu dne a neustále uklízela a přitom frustrovaně nadávala, jaký že to máme u nás doma bordel, netušila jsem, že Jonášek si toto slovo tolik oblíbí. Nadto přesně pochopí jeho význam a bude ho používat v těch nejnepříjemnějších situacích. Jako třeba, když jdeme na návštěvu a mají tam zrovna něco (nejspíš hračky) rozházené po podlaze, tak z Jonáškových úst zazní nemilosrdné: TO JE BORDEL!
Občas trošku šokuje, když odpovídá na všetečné dotazy anonymních postarších tetiček, které potkáváme většinou během našich nákupů. Na konstatování, ty jsi pěkný chlapeček, papáš rád ... třeba mrkvičku... se občas chová mile a pokývá hlavičkou a vykouzlí sladké ANO. Když však není nálada, vybafne pěkně zhurta: TO NESNÁŠÍM! Jinak je to ale opravdu rozkošný MALÝ KLUK, jak sám sebe charakterizuje (chlapeček mu nesmím říkat, neboť už je velký). Zvláště něžný je, když je unavený a říká, že ho BOLÍ KOSTRA (tento výraz pochytil při domácím studiu knih o dinosaurech).
2025 ©