Kdysi jsem vyslechla indiánskou legendu o tom, jak vznikly hory, u kterých se rozkládala prastará loviště jednoho kmene. Velký pták letěl nad krajinou a když roztáhl křídla, vznikala údolí a když se vznesl vzhůru, jeho pařáty formovaly hřebeny hor. Myslím, že krajina Česko-saského Švýcarska (CSS) by si zasloužila podobně mystickou a pradávnou legendu a ne jen vědecké konstatování jejího vzniku na základě působení přírodních jevů, jak bylo podáno v místním muzeu. Třeba: … a ze dna pradávného moře, náhle obnaženého, vyplula ohromná ryba a její mohutné břicho formovalo koryto řeky Labe a její ostré ploutve řezaly do krajiny majestátné stolové hory, hřebeny skalních útesů i úzké soutěsky. V realitě však jediným příběhem z minulosti zůstává historie o tom, jak švýcarští studenti prošli krajem, zkonstatovali, že to zde vypadá podobně jako u nich doma a dali tedy oblasti to správné turistické pojmenování.
Člověk proťal tímto územím státní hranici, a tak mimoděk vytvořil další vrstvu rozmanitosti. Když před dvaceti lety spadla železná opona, měly oba státy podobnou výchozí pozici. A přesto. Když jsme směřovali do saského Bad Schandau, po levé straně nás vítaly Ferienhaeuser („domy na prázdniny“), jeden krásnější než druhý, spousta barev, první patra dřevem vykládaná a všude hodně květin. U Labe spoustu lodí a lodiček lákajících k výletu. Když jsme se vraceli do Čech, první, co jsme viděli z naší země, byly asijské stánky nabízející obří osušky s kýčovitými motivy, lesklé koule, trpaslíky či jinou havěť na zahradu nebo nekonečné množství variant oděvů a obuvi. Jsme rodina s malými dětmi, a tak nás na dovolené logicky zajímá možnost jejich vyžití a bohužel musím konstatovat, že i v tom jsou Sasíci napřed. Třeba jízda historickou tramvají k malému vodopádu; Vaše lidská drobotina je nadšená z nového dopravního prostředku, Vy si dáte Wurst &Bier a máte pocit příjemně stráveného odpoledne.Nebo ve vesničce Wehlen bodují se světem miniatur CSS. Na vcelku skromné ploše si lze pomocí miniatur vytesaných z pískovce projít základní dominanty CSS. A všude spousta tlačítek, kterými do pohybu uvedete vlak, lodičku, vůz s koňmi, vzducholoď. A mini parkem projíždí mini vláček. Všechno je to tak nějak příjemné a pěkné a dobře promyšlené. Dětem to udělá radost a vesnici to přinese eura. Možná jsem příliš kritická, ale přijde mi, že na české straně končí kreativita podnikatelů u stánku/restaurace, kde vládne fritéza nebo u pronájmu prostor přičinlivým Asiatům. Jako by zavírali oči před možnostmi, které se nabízí v cestovním ruchu, nechtěli vidět prostor pro zlepšení, báli se investovat. Nebo jim to prostě tak stačí, protože to tak stačí nám, Čechům? No, možná je načase vzbouřit se a říci, že nám to nestačí, protože jinak budeme pořád skuhrat, jak jsou na západ od nás napřed.
Nicméně, CSS je především krásná příroda a bylo třeba ji tedy prozkoumat, co síly a děti dovolí. Mladšího syna jsme naložili na kočárek, ve zhoršeném terénu do nosítka na břicho, obrnili jsme se trpělivostí před řevem mladšího a kňučením a výmluvami staršího (já už nemůžu, mě bolí nožičky a podobné evergreeny) a vyrazili jsme. Já jsem člověk bázlivý a na dost věcí si netroufnu, ale když už investuji čas a energii do příprav, rozžehne se ve mně bojový duch a jdu a jdu. A tak mohl Josef, který se na chvíli opozdil vzadu, citovat chlapíka, který na cestě dolů povídá kamarádovi: „Ty vole, ženská, jedno dítě na břiše, druhé táhne za sebou a valí to nahoru. (na Pravčickou bránu)“. Ta „ženská“ jsem byla JÁ. Zvládli jsme i cestu k soutěskám a výlet na lodičkách, nicméně odnesli jsme si z turistických výletů pár ponaučení. Za prvé, dobu běžně potřebnou k doražení do cíle je třeba vynásobit dvěma až dvěma a půl. Za druhé, převýšení s nákladem dítěte na břiše/zádech/na krku je třeba také vynásobit dvěma – při tažení již chodícího dítěte postačí koeficient jedna půl. Za třetí, táhnete-li sebou ještě asi pětikilový batoh plný proviantu a dalších nezbytných pomůcek, zcela jistě tam nemáte „hořické trubičky“, bez kterých Vaše dítě odmítá jít dál. Za čtvrté, i když si myslíte, že jste duševně připraveni na všechno, čerstvý vzduch a nové prostředí vžene Vašim dětem do hlavy nápady, nad kterými zůstane i Váš mírně otupělý rodičovský rozum stát (např. dítě si chce taky ochladit nohy v horské bystřině, ale zapomene se zout, a pak odmítá jít dál v mokrých botách). Horké léto budiž pochváleno! Výletům zdar!
2010 ©